Smrt Pavla 1.

drama moci a tragédie člověka

Jeden z nejvýznamnějších představitelů ruské moderny Dmitrij S. Merežkovskij psal své nejlepší jevištní dílo za pohnuté atmosféry první ruské revoluce 1905. Mistrně v něm vystihl dvojí tvář nemilovaného syna Kateřiny Veliké, cara Pavla I. - bezskrupulózního tyrana, řádící bestie, i něžného milence a sentimentálního snílka. Na ruskou scénu se drama dostalo až po pádu samoděržaví a posléze ve dvacátých letech, (kdy již autora bolševický režim přinutil odejít do emigrace), prošlo úspěšně evropskými jevišti. Historicky věrné, psychologicky výstižné a dramaticky strhující podání přízračného ovzduší despocie a její krutosti v kontrastu s křehkostí člověka – to vše vytvořilo z Merežkovského hry jeden z nejsugestivnějších obrazů ruských dějin. Zároveň se jedná i o mimořádně silné dílo plné nadčasových dimenzí. Na půdorysu společenské tragédie rozvíjí se i tragédie rodinná, v závěru nabývající mohutnosti antických tragédií.

Po vysoce ceněných, (a oceněných), inscenacích Prostopášník, Znamení kříže a Amfitryon se jedná o další režii Hany Burešové na scéně našeho divadla.