Igor v roli: Lisardo, Curciův syn
Režie:
Rudolf Tesáček

divadelní záznam

Dramatický příběh lásky nás zavede do Španělska poloviny 17. století, kdy význam této světové říše pomalu upadá a ona je zmítána vnitřními rozpory. Vášnivý příběh Eusebia a Julie je dramatem plným nečekaných zvratů a postupně odhalovaného tajemství. Mísí se v něm tragická vznešenost, stejně jako komická malost. Události se valí jedna za druhou a jejich spád má dynamiku současného světa. Co proti nim zmůže vůle jedince? Znamení kříže bylo úspěšné při udílení Cen Alfréda Radoka 2005. Vladimír Franz získal cenu za hudbu, Helena Dvořáková nominaci za roli Julie. Hana Burešová pak nominaci na inscenaci roku.

Calderónovo veršované drama, vybudované na půdorysu barokní tragédie lásky a cti, otevírá také odvěké téma zločinu a trestu. Mladý šlechtic Eusebio zabije v souboji Lisarda - bratra své vyvolené Julie, který brání lásce obou milenců. Julie, otřesená tímto zločinem a ještě více zděšená svou neutuchající vášní k bratrovrahovi, odchází do kláštera, zatímco vrah Eusebio se stává loupežníkem a mstí se světu svou krutostí a nemorálností. Navštěvuje Julii v klášteře, ale za cenu obrovského sebeovládání odolá své vášni - což si ovšem roztoužená dívka vyloží jako urážku a výraz pohrdání. Nakonec je Eusebio dosažen svými pronásledovateli - otcem zavražděného Lisarda i Julií, která se zatím ze žalu nad domnělou Eusebiovou urážkou stala po útěku z kláštera bezcitnou vražednicí. Eusebio je nakonec lynčován davem. Ještě před svou smrtí se však dovídá, že je ve skutečnosti Juliiným bratrem a Curciovým ztraceným synem. Julie, proklínající se kvůli nevědomě krvesmilným touhám, je v okamžiku své smrti vyzvednuta na nebesa…  

V dramatu, nepostrádajícím mystické, křesťanské ani démonické prvky, hraje důležitou roli symbol kříže, který je možné vykládat jako Kainovo znamení, ale zároveň také jako tajemný příslib štěstí a usmíření. Neovladatelná tělesná i duševní vášeň, touha po spravedlnosti, hrdinské pojetí cti a spravedlnosti, temná zločinnost, slepá nenávist, touha po pomstě a všudypřítomné bezmezné odhodlání se ve hře zdařile prolínají s klaunstvím a vpravdě lidovým pojetím „vysokých ideálů“. Svěží a neoposlouchané verše, stejně jako barvitý příběh dosahují bezmála úrovně dramat Shakespearových, temperamentem a hravostí však některá z nich dokonce předčí.